Lituji.... by Kamilka
Lituji
Lituji své lásky k tobě,
Protože dřív než jsem přišla k sobě,
Mě můj drahý pustil k vodě!!
Měla jsem tě moc ráda,
A jeho jsem brala pouze jako kamaráda-
Když jsem si konečně uvědomila,
Že jsem se v tobě zmýlila
Bylo už pozdě a ta chyba zatracená,
A já jsem byla prokletě ztracená!
Stále se pokouším vzpamatovat,
Proč si to musím pořád pamatovat?
Chtěla bych být konečně šťastná,
Ale ta věc je momentálně nejasná.
Teď jsem mohla s ním být,
Možná i spokojená- prostě žít!
Říkal mi: „Máš dnes čas?!“
A tys mi napsal zas a zas.
Když jsem pozorovala to krásné nebe,
Občas myslela jsem na tebe.
Tohle už je naštěstí minulost,
Ale co ta zatracená budoucnost?!
Kvůli tobě jsem ho ztratila,
Ale proč bych na to pořád myslila?
Musím na to myslet stále víc,
Svět,čas, lidi pro mě už neznamenaj nic!!!
Potácím se ulicemi plnými tmy,
Už zase se mi nesplní ty tajné sny.
Měla jsem jednou černé úplňkové noci,
Svou vůli jsem prostě nemohla přemoci,
Překrásný, nádherný sen.
Byl škaredý, deštivý šedý den.
Kráčela jsem s ním ruku v ruce,
Jenom škoda, že v té chvíli nevyšlo slunce.
Procházeli jsme se ulicemi Říma,
Bylo to tak strašně prima.
V tom se mi napětím zatajil dech,
A my jsme si dali první polibek.
Tak moc jsem si přála,
Abych se nedočkala rána.
A pořád spala,
A tahle krásná věc se mi zdála.
Náhle však slyším odporný zvuk,
Příšerný to hlasitý hluk.
Podívám se na hodiny,
Heleme se to jsou mi noviny.
Šest ráno!
A co se mi to sakra zdálo?!!!
Proč to nemůže být skutečnost?
Myslím, že toho bylo dost!
Stačí! Už konec!
Ještě ale nezazvonil zvonec.
A já nejdu spát
Nechci si už nechat ten sen zdát.!
Na tebe si už ani nevzpomenu
A na něho? Kdy zapomenu?!
Slza po slze stéká
A já před takovým člověkem smekám,
Kdo dokáže být šťastný dál.
Ten na sebe může hrdý být.
A já se na sebe jen zlobit!
Snad to ukáže čas
A já budu šťastná zas.:o(